Informace o mně
Jmenuji se Jesabell, ale doma mi všichni říkají BELLA. Narodila jsem se 8.10.2006 v chovatelské stanici BARTE PRIM u moc PRIMA chovatelky Terezky Kosinové. Můj tatínek pochází z Německa a má krásně jednoduché a zapamatovatelné jméno - Gregor v. Völkerschlachtdenkmal. Maminka Arizona Dragonlance byla usměvavá psí dáma, ale bohužel už na mne kouká shora ze psího nebíčka.
Po narození jsem zjistila, že mám ještě další tři sourozence - jednoho brášku a dvě sestřičky. S nimi jsem strávila mnoho báječných štěněcích chvil a vídám se s nimi dodnes, z každého setkání mám vždy velkou radost (jedno z prvních setkání proběhlo na svodu mladých, který jsme všichni zdárně absolovovali).
Dětství s maminkou Arinkou bylo moc krásné, ale rychle uteklo a já jela poznat svoji novou smečku. Měla jsem z toho trochu obavy, ale brzy jsem zjistila, že moje nová smečka je pohodová a dalo by se říct, že mě i docela poslouchá. Dokonce pochopili, že k tomu, abych dobře hlídala a měla přehled o situaci kolem sebe, musím odpočívat na vyvýšeném místě, takže mi přenechali část svého pelíšku, kterému říkají "gauč".
Moje panička usoudila, že bych měla mít i správné vychování a tak se mnou začala navštěvovat nejdříve psí školičku a když jsem povyrostla, tak i psí školu. Byla to sice práce, ale i zábava a po čase jsem složila i některé zkoušky ( ZOP, ZZO, ZPU1), z čehož měla moje panička zjevnou radost.
Moje smečka má ještě jednu zálibu a to jsou koně. Jsou to nádherná zvířata, ale i když si s nimi rozumím, mám před nimi určitý respekt. Na jedné vyjížďce s paničkou jsem si s tím "velkým psem" chtěla zase hrát a bohužel jsem poznala tvrdost jeho kopyt na vlastní ocas. Pan doktor mi musel kousek ocásku vzít, naštěstí mi ho ještě dost zbylo. Na kamaráda koně se nezlobím, ale od té doby se mu už raději nemotám pod nohama.
Po tomto úrazu byla moje smečka dost smutná, ale ukázalo se, že jsem i tak dost hezká - určitě si to myslel alespoň pan rozhodčí na Národní výstavě v Klatovech, když nám s paničkou řekl, že jsme to vyhráli a dostali jsme i CAC, NV a BOB. Panička už smutná nebyla, naopak zářila jako sluníčko. Ten den se nám vůbec povedl, jelikož i další človíček z naší smečky - Verunka - si se mnou troufla bez přípravy na soutěž Junior Handling a získaly jsme 2. místo.
Doufám, že tyto úspěchy nebudou poslední a že svým páníčkům budu dělat radost nejenom na výstavách a cvičištích, ale hlavně že budu nadále jejich velkou kamarádkou a dobrou společnicí doma i na cestách na našich společných dobrodružstvích.
Jelikož jsem splnila všechny podmínky pro uchovnění a 29.11.2009 jsem úspěšně zbonitobvala, těším se i na roli matky a věřím, že všichni moji potomci budou zdraví a budou mít stejné štěstí na svoji smečku, jakou mám já